Dlouhý dům „long house“ je tradiční obydlí Irokézů. Vesnice Irokézů se skládaly z několika dlouhých domů, ve kterých společně žilo několik příbuzných rodin. Domy byly různě veliké. Nejdelší domy dosahovaly až 60m a žilo v nich i 20 rodin. V průměru však domy měřily 25m a byly široké cca 7-8m. 

  Kostra dlouhých domů byla z dřevěných kmínků, rovných odkorněných jehličnanů pokrytých kůrou. Střecha byla válcová, později nahrazena sedlovou. Kromě dveří a kouřovodů neměly domy žádné jiné otvory. Kmeny byly zakopány ve dvou souběžně probíhajících řadách, ve vzdálenosti cca 1m. Ve výšce asi dvou metrů byly spojeny příčkami, přes ně se napříč dala prkna a tím vznikly podél stěn odkládací plochy. Toto základní lešení bylo pokryto pláty jilmové kůry, které byly dohromady sešity rostlinnými vlákny. Kůra byla ze stromů stahována počátkem léta, kdy byla prostoupena mízou. Vlhké, asi 2m dlouhé a více než 30cm široké pruhy kůry se nejdříve srovnaly vahou těžkých kamenů a pak se připevnily na konstrukci obydlí. Mezi vnějšími a vnitřními kůly byly vestavěny plošiny, na kterých se sedělo a leželo. Pro jednotlivé rodiny byly rozděleny prostory (3-4 m dlouhé), které si mohla každá rodina zařídit pro osobní pohodlí a odkládání (pokrývek, oděvů, loveckých zbraní, zemědělského nářadí, košíků a kuchyňského nádobí). Podél stěn se táhly dřevěné lavice pokryté kůží, na kterých se sedělo nebo spalo. V zimě spali Irokézové pod lavicemi, protože tam bylo větší teplo. Uprostřed hořel oheň, dvě protilehlé rodiny se vždy o ohniště dělily, tento oheň hořel stále, kvůli teplu a vaření. Ve střeše byla spousta kouřovodů, kudy unikal kouř, a které mohly být kdykoliv otevřeny a zavřeny. Domy měly většinou univerzální tvar (obdélník) a vzhledem k prostornosti poskytovaly velký komfort.

Kromě své užitné funkce měla tato obydlí i svou mystickou a symbolickou funkci např. Irokézská liga – mocná indiánská konfederace (16. století) byla chápána jako „Soužití ve společném dlouhém domě.“